Nevím.... ?

      K dnešnímu zamyšlení mě inspirovala skutečnost, že senát předložil parlamentu ke schválení zákon, který by ustanovil Velký pátek státním svátkem.  Předem chci podotknout, že v žádném případě nejsem zaujatý proti křesťanství, jakékoli jiné víře či představitelům a autoritám jiných vyznání.  Zamýšlím se jen nad tím, kam by slučování jedné náboženské komunity s politikou, státními a  lobistickými zájmy mohlo dospět.   

      Již před časem, když zemřel papež Jan Pavel II.,  mě trochu zarazilo, že byl na den jeho pohřbu vyhlášen státní smutek. Ano, je zde argument, že máme v naší zemi křesťanskou tradici, ale tak jak se vyvíjí svět,  dochází také ke změnám společnosti.  Nemyslím si, že je proto správné v rámci historických stavů upřednostnit jednu církev, vyznání. Bylo by tedy spravedlivé nezapomenout na židy, muslimy  a ostatní světová náboženství, která mají své stoupence v našem státě, a při úmrtí jejich "představitele" vyhlásit také státní smutek. A to už jen proto, že u nás existuje svoboda vyznání daná zákonem. Tím, že upřednostním jednu víru před druhou, mohu "nešťastně" založit prvotní důvod k nesváru mezi těmito vírami. 

    Napadá mě otázka, přednese-li někdo v parlamentu tutéž žádost, až zemře autorita nekatolické církve.....    

     A tento týden jsem se zamyslel znovu a to při výše zmíněném návrhu " O Velikém pátku". Samozřejmě  většina z nás uvítá další den volna, historicky vzato pochází tradice "Velikonoc" z doby, kdy jsme byli pohané.  Je to dozajista velmi důležitý, možná nejdůležitější křesťanský svátek. Ale nedopracujeme to časem k případu, kdy se například židovská komunita  dostane do parlamentu a pak prosadí, aby se v sobotu neprodávalo? Samozřejmě z hlediska určité spravedlnosti by na to měli právo...a pokud bude nadále pokračovat trend, kdy se jakékoli vyznaní začne slučovat s politickými zájmy, může se to klidně stát. A to vše zvýší společenské napětí, které zatím lidé vůbec necítí. Necítí ho třeba proto, že respektují jakékoli vyznání - což je to nejlepší, nebo ho necítí proto, že je toto napětí zatím malé.

    Buddha nás učí, že nic není oddělitelné od celku. Když se oddělíme, přináší nám to pouze strast. Ta může vyústit i v násilný čin. Nemyslím si proto, že je správné upřednostňovat jednu skupinu před druhou a té dát vzniknout pocit izolovanosti. Mohlo by to časem dospět ke konfliktu  tak extrémnímu, jak to známe z Blízkého východu.

    Tímto článkem nijak neapeluji na to, aby se slavily další svátky různých vyznání, nebo  aby se rušily již zažité nebo nově navržené. Nepodněcuji ani náboženské nesváry, nesnažím se "strašit" lidi nějakou apokalypsou....... jen se zamýšlím nad tím, je-li dobré slučovat církevní věci s politikou a zájmy vládnoucích činitelů, když už jednou byla církevní moc od světské oddělena.