Co je to vlastně soucit...?

V dnešní době slýcháváme velmi často v televizi,v rádiu; čteme v novinách a časopisech o soucitu. Co vlastně toto slovo znamená? Je to nějaká nadpozemská vlastnost, která má být vychvalována, protože jsou jí obdařeni jen někteří jedinci? Nebo máme tuto vlastnost všichni vrozenou a stačí si ji pouze uvědomit?
Pravda je jako ostatně vždy pravděpodobně někde uprostřed.....
Soucitný postoj v životě je nádherná věc hodná obdivu, zvlášť ve společnosti, jejíž morální myšlení již několik, možná desítek let, pokulhává. A zároveň je to vlastnost, kterou máme každý v sobě, ale jíž musíme pěstovat... Jak se stát soucitným?
Zkusíme se nyní zamyslet, co je to soucit?
- Je to láska, protože když někoho milujeme, není problém pro druhého cokoli udělat, protože nic necítíme jako oběť.....zároveň,ale láska bývá slepá, snadno ovlivnitelná city a tím pádem to asi nebude ono...
- Je to rozum, kdy přemýšlíme o tom, jak člověku pomoci, abychom mu ulevili od bolesti, strádání...ale rozum bývá chladný
- Je to i určitý druh lítosti, která nás donutí se zamyslet a vcítit do člověka, jemuž není dobře na duši....proti tomu hovoří to, že když někoho litujeme může se nám stát, že nás jeho hoře pohltí a my cítíme tu samou beznaděj, jako ten, kterému pomáháme
Mohli bychom uvést ještě pár příkladů, ale logickou úvahou dospějeme k jednoduché definici - soucit = láska + rozum
K tomu abychom někomu pomohli, musíme ho mít rádi, protože jinak by nám nezáleželo na tom, jak mu je....tím pádem cítíme z počátku i lítost a pak musíme být rozumní, mít zkušenosti s tím, jak pomoci, abychom se vyhnuli tomu, že svou aktivitou ještě více ublížíme..
Čím začít...třeba jen tím, že si zpočátku začneme všímat lidí okolo sebe...potom začneme přemýšlet, jak je to hezké, když se k sobě chováme hezky...a dostaví se pocit, který se blíží lásce....a začne nám na okolí záležet....tudíž začneme přemýšlet o tom, jak pomoci. Každý zájem, každá pomoc či komunikace, se musí ale vystříhat jakéhokoliv násilí. Uvědomme si, že násilí je i nabízet pomoc, která je nechtěná...každý člověk nás musí nejprve požádat o pomoc, ať gestem nebo řečí. Nesmíme se také vrhat do pomoci druhým po hlavě, každý si musí nabrat jen tolik co unese...
Pojďme se tedy už dnes podívat na lidi okolo sebe, na náš postoj k nim...nezáleží jsme - li křesťané, ateisté, buddhisté, filosofové, komunisté......jsme přece lidé a vlastnost soucitu máme v sobě, tak proč ji nevyužít?

                                                                                             autor Veny