Zelená Tára - Dolma Tar

 Rozprava o milující laskavosti

    Karaníja-mettá-sutta

Kdo dovede jít v tomto světě za svým vlastním dobrem a přeje si také získat klid a mír nibbány, měl by se takto chovat :

Měl by být zdatný, přímý a poctivý, jemný a uctivý, zdvořilý a skromný a nikoli pyšný nebo povýšený.

Měl by být spokojen s tím, co má, mít rád prostý život, aby bylo snadné ho živit. Měl by mít málo povinností, a proto nebýt přepracovaný, ale mít také dost volného času. Měl by se ovládat, být rozvážný a nebýt z chtivosti příliš připoután k lidem.

Neměl by nikomu ani sebeméně ubližovat, aby mu to nemohli moudří vyčítat, neboť jeho neustálým pomyšlením by mělo být: Kéž jsou všechny bytosti šťastné, v klidu a bezpečí!

Ať jsou živoucí tvorové jacíkoli - slabí nebo silní, dlouzí, tlustí či prostředního vzrůstu, krátcí, malí či velcí, vidění i nevidění, žijící nablízku i v dálce, narození i ti, kdo usilují o znovuzrození, protože ve své nynější podobě bytí umírají - všichni bez výjimky nechť jsou šťastní!

Nikdo by neměl podvádět druhého nebo z toho či onoho důvodu jinými opovrhovat. Z hněvu ani ze zlé vůle nesmí přát svým bližním žádnou škodu.

Jako je matka ochotna ochránit a zachránit své jediné dítě i za cenu vlastního života, tak by měl člověk pěstovat ve svém srdci bezmeznou milující laskavost ke všem živým bytostem.

Měl by v sobě živit myšlenky tak, aby objímaly celý svět, jeho srdce by nemělo znát mezí v provádění dobré vůle. Měl by ve svých meditacích uvažovat o milující laskavosti a vyzařovat mettu nahoru, dolů i kolem sebe, neuznávaje žádnou překážku, která by mu mohla zabránit v milující laskavosti ke komukoli, protože by v době takové meditace měl být prost nenávisti a nemít žádné nepřátele, ke kterým by nemohl vyslat myšlenky metty.

Ať už stojí, kráčí, sedí či leží, dokud bdí a není unaven, měl by pozorně rozvíjet tuto meditaci o milující laskavosti. Tomuto provádění metty se říká nejvyšší božský stav či obydlí. (Ostatní tři brahma-viháry jsou soucit, radost a duševní vyrovnanost).

Ten, kdo rozvíjí tuto meditaci o mettě a jasném vhledu, když se osvobodil (získáním vhledu či přímého poznání) od všech nesprávných názorů o sobě, je obdařen čistotou ctností a má vhled či přímé poznání ve shodě s dhammou, vypěstoval si už pochopení pravé povahy věcí natolik, že nelpí na smyslových objektech a nemá smyslové touhy. Ten už se věru v tomto světě smyslových tužeb, v lůně, nezrodí.