Meditace na útočiště - obecná verze

 

 

Nejprve uklidníme naši mysl . Všechny myšlenky a zvuky necháváme volně procházet, nijak je nehodnotíme.

Postupně myslíme na čtyři základní myšlenky, které posilují naší motivaci na cestě k osvícení.
Nejprve si uvědomujeme, že v tomto životě máme cennou možnost rozvíjet se pro dobro všech cítících bytostí. Můžeme k tomu používat ty nejdokonalejší metody předané Buddhou. Tuto šanci má jen málo bytostí a ještě méně je těch, které ji využívají.
Za druhé, chápeme pomíjivost všech věcí. Trvalý je pouze jasný a neomezený prostor mysli a nevíme, jak dlouho budeme mít vhodné podmínky k tomu, abychom jej rozpoznali. Proto musíme využít svůj život právě teď.
Za třetí, myslíme na příčinu a následek, chápeme, že sami rozhodujeme o tom, co se děje. Minulé činy, slova a myšlenky se staly naším dnešním světem a i nyní neustále zaséváme semínka naší budoucnosti.
Nakonec myslíme na to, proč pracujeme s naší myslí. Máme proto dva důvody: poprvé, osvícení je nejvyšší nadčasovou radostí a současně nemůžeme toho příliš učinit pro druhé, pokud jsme sami zmatení nebo trpíme.

 

Nyní si přejeme přijmout Útočiště pro dobro všech bytostí.

Představíme si v prostoru před námi neohraničený oceán všeho, co je krásné. Toto vše obětujeme v mysli všem buddhům a našim učitelům jako výraz vděčnosti za útočiště, které nám nyní poskytují.

 

Příklad : 

Sedíme na krásné louce. Po naší pravé ruce sedí náš otec a po levé naše matka, takoví jak je známe nebo jak si je pamatujeme. Okolo nás je nekonečný počet cítících bytostí. Všechny, na které jsme schopni pomyslet. Dívají se stejným směrem jako my.

 Nyní se v prostoru na levo před námi objevuje podoba  Učitele, který je pro nás na naší cestě zdrojem požehnání, rozvoje a ochrany .Jeho tvář vyzařuje lásku a jeho jasný zrak nás vidí takové, jací jsme.

Cítíme, že je naším opravdovým přítelem, a že nás nikdy neopustí. Víme, že díky svazku s ním, do kterého nyní vstoupíme, staneme se takovými jako on a budeme schopni pomáhat druhým.. Naprosto se mu otevíráme  s hlubokou důvěrou a oddaností.

Potom se soustředíme na Buddhu Šakjamuniho, který se nachází na uprostřed v prostoru. On dosáhl Osvícení jako první v naší epoše a ukazuje nám skutečnou přirozenost mysli. Sedí v meditační pozici a pravou rukou se dotýká země. Z něj září zlaté světlo na nás a všechny bytosti. Plni vděčnosti říkáme:
u Buddhy přijímáme útočiště

  

Nyní obracíme naší pozornost na osvobozující učení, která se nachází v prostoru vzadu za Buddhou. Osvobozují nás od nevědomosti, zdroje veškerého utrpení. Objevují se zde v podobě knih. Otevíráme se celé moudrosti, která září na všechny jako jasné světlo a říkáme:
u učení přijímáme útočiště
 

 Konečně zaměříme naší pozornost na  Milujících očí (tib.:Čenrezig, skt.:Avalókitéšvara) napravo .On  zastupuje všechny ty, kteří nás doprovází na cestě k osvobození a osvícení. Jeho čtyři paže vyjadřují dokonalou lásku, soucit, sdílenou radost a vnitřní rovnováhu všech buddhů. Jeho bílé světlo září a říkáme:
u přátel na cestě přijímáme útočiště
 

Potom zaměříme naší mysl na Buddhu, na učení za ním a na bílého bódhisattvu napravo,učitele na levo. Následovně vracíme naší pozornost opět k Buddhovi vždy v kruhu. Zatímco opakujeme všechny tři řádky září  zlaté, jasné a bílé světlo do nás a do všech bytostí okolo (na louce).


 Všechny bytosti se objevují jako ženští a mužští buddhové, ať již to vědí nebo ne. Teď se z prostoru objevuje naše vlastní tělo, jako forma buddhy, kterého máme nejraději, nebo jako naše obvyklá forma, bez slabostí a bolestí.
Avšak je tu veliký rozdíl. Před meditací jsme byli naším tělem a byli jsme zranitelní nemocí, stářím a smrtí. Nyní máme tělo. Je naším prostředkem pomáhání ostatním.

Co opravdu jsme, je jasné světlo, které bylo vědomé, když tu nebyla žádná forma.