Všechny zákaly 

(Sabbásava sutta)

 

Tak jsem slyšel:

Jednou pobýval Vznešený v Anáthapindilikově kláš­teře, v háji Džéta u Sávatthí. Tam se Vznešený ob­rátil na mnichy: "Mniši!" - "Ano, ctihodný pane!" odpověděli mniši pozorně. Vznešený řekl toto: "Před­nesu vám, mniši, postup, jak zabraňovat všem zá­kalům. Vyslechněte si ho, dobře dávejte pozor, budu mluvit." - "Ano, ctihodný pane," odpověděli mniši Vznešenému. Vznešený pak mluvil, jak následuje:"Tomu, kdo zná, mniši, tomu, kdo vidí, slibuji zánik zákalů, nikoliv tomu, kdo nezná, nikoliv tomu, kdo nevidí. A když co mniši, zná, když co vidí, zanikají mu zákaly? Hlubokou pozornost (moud­ré uvažování) a povrchní pozornost (nemoudré uvažování). Povrchní pozorností, mniši, vznikají zá­kaly ještě nevzniklé a zákaly již vzniklé vzrůstají; hlubokou pozorností, mniši, ještě nevzniklé zákaly nevznikají a zákaly již vzniklé zanikají.

Jsou, mniši,

1. zákaly, jež je třeba překonat nazíráním; 2. zákaly, jež je třeba překonat uzavřením; 3. zákaly, jež je třeba překonat pečováním; 4. zákaly, jež je třeba překonat trpělivostí; 5. zákaly, jež je třeba překonat vyhnutím;6. zákaly, jež je třeba překonat odstraněním;7. zákaly, jež je třeba překonat (meditačním) rozvíjením.

 

 A které jsou zákaly, mniši, jež je třeba překonat nazíráním? Zde, mniši, nepoučený svět­ský člověk, jenž nedbá na ušlechtilé (je bez úcty k ušlechtilým), neznalý ušlechtilého učení, který nebyl vycvičen v ušlechtilém učení, který nedbá dobrých lidí, je neznalý učení dobrých lidí, který nebyl vychován v učení dobrých lidí - nepoznává věci hodné pozornosti, nepoznává ani věci, které nejsou hodny pozornosti. Tudíž když nepoznává věci hodné pozornosti a když nepoznává ani věci, které nejsou hodny pozornosti, věnuje pozornost věcem, které nejsou hodny pozornosti a nevěnuje pozornost těm věcem, které jsou hodny pozornosti.

 

A kterým, mniši, věcem nehodným pozornosti věnuje pozornost? Když mu, mniši, z pozorování těch věcí, kterým věnuje pozornost,

      a) vzniká zákal smyslné touhy dosud nevzniklý nebo zákal smyslné touhy již vzniklý vzrůstá;

b) když mu vzniká zákal touhy po existenci dosud nevzniklý nebo zákal touhy po existenci již vzniklý vzrůstá;

c) když mu vzniká zákal nevědomosti dosud nevzniklý nebo zákal nevědomosti již vzniklý vzrůstá; to jsou věci nehodné pozornosti, jimž pozornost  věnuje. .

 

A které, mniši, to jsou věci hodné pozornosti, kterým pozornost nevěnuje?Když mu, mniši, z pozorování těch věcí, kterým věnuje pozornost.

      a) nevzniká zákal smyslné touhy dosud nevzniklý a vzniklý zákal smyslné touhy mizí;

b) když mu nevzniká zákal touhy po existenci dosud nevzniklý nebo zákal touhy po existenci již vzniklý mizí;

c) když mu nevzniká sud nevzniklý nebo zákal mizí; zákal nevědomosti do­ nevědomosti již vzniklý to jsou věci hodné pozornosti, jimž nevěnuje pozornost.Tím, že věnuje pozornost věcem nehodným po­zornosti a věcem hodným pozornosti pozornost ne­věnuje, vznikají právě dosud nevzniklé zákaly a již vzniklé zákaly narůstají.

Uvažuje povrchně takto: »Byl jsem opravdu v minulých dobách nebo jsem v minulých dobách skutečně nebyl? Copak jsem v minulých dobách opravdu byl? Jak jsem asi byl v minulých do­bách? Co jsem v minulých dobách byl, když jsem se stal čím? Jestlipak v budoucnu opravdu budu či v budoucnu skutečně nebudu? Co asi v budoucnosti budu? Jak asi budu v budoucnu? Když budu co, stanu se v budoucnu asi čím?Anebo nyní, v přítomné době, má o sobě po­chybnosti: »Jsem skutečně, nebo opravdu nejsem? Co skutečně jsem? Jak skutečně jsem? Odkud tato bytost opravdu přišla? Kam půjde?« Když takto povrchně uvažuje, dojde k některému z šesti názorů: 1. »Moje Já existuje.« Názor, k němuž dospívá, považuje za pravdivý a pevný; anebo

2. »Neexistuje moje Já.« Názor, k němuž dospívá, považuje za pravdivý a pevný; anebo  3. "Svým Já vnímám své Já.« [Tj. "Sám poznávám své Já.«];  4. "Svým Já vnímám ne-Já.«. "Sám poznávám,co není mým Já.«]; 5. "Já (bez duše) vnímám (poznávám) sebe (své Já). Anebo se pak jeho názorem stane: 6. "Toto moje Já, které mluví a pociťuje, tu a tam prožívá následky dobrých a špatných činů, to ale skutečně moje Já, stálé, trvalé, věčné, nepodléhající změnám, navždy zůstane stejné. Tomu se, mniši, říká teoretizování, džungle názo­rů, názorová divočina, názorová motanice, názorová tahanice, spoutanost názory. Pouty názorů, mniši, spoután, nepoučený (nevzdělaný) světský člověk se neosvobodí od zrození, stárnutí a smrti, zármutků, nářků, strastí, smutků, zoufalství, nevysvobodí se z utrpení - toto hlásám!

Avšak vzdělaný, ušlechtilý žák, mniši, jenž dbá na ušlechtilé, je seznámen s ušlechtilým učením, byl dobře vychován v ušlechtilém učení, jež dbá na dobré lidi, je seznámen s učením dobrých lidí, v učení dobrých lidí je dobře vycvičen, poznává věci hodné pozornosti a poznává věci, jež nejsou hodné pozornosti. Když poznává věci hodné po­zornosti a když poznává věci, jež nejsou hodny pozornosti, nevěnuje pozornost věcem, jež nejsou

hodny pozornosti a věnuje pozornost věcem hodným pozornosti.

 

A které jsou věci, jež nejsou hodny pozornosti, jimž nevěnuje pozornost? Když mu pozorováním těch věcí a) vzniká zákal smyslné touhy dosud nevzniklý nebo zákal smyslné touhy již vzniklý vzrůstá; b) když mu vzniká zákal touhy po existenci dosud nevzniklý nebo zákal touhy po existenci již vzniklý vzrůstá; c) když mu vzniká zákal nevědomosti dosud ne­ vzniklý nebo zákal nevědomosti již vzniklý vzrůstá; pak to jsou věci nehodné pozornosti, jimž nevě­nuje pozornost.

   

   A které jsou věci hodné pozornosti, jimž pozornost věnuje? Když mu, mniši, pozorováním těch věcí, kterým věnuje pozornost a) nevzniká zákal smyslné touhy dosud nevzniklý nebo zákal smyslné touhy již vzniklý mizí; b) když mu nevzniká zákal touhy po existenci dosud nevzniklý nebo zákal touhy po existenci již vzniklý mizí; c) když mu nevzniká zákal nevědomosti dosud nevzniklý nebo zákal nevědomosti již vzniklý mizí; pak to jsou věci hodné pozornosti, jimž věnuje pozornost.

Tím, že nevěnuje pozornost věcem nehodným pozornosti a věcem hodným pozornosti pozornost věnuje, nevznikají právě dosud nevzniklé zákaly a již vzniklé zákaly mizí.

    Takto moudře uvažuje: "Toto je utrpení.«, moud­ře uvažuje: "Toto je původ utrpení.«, moudře uvažuje: "Toto je zánik utrpení.« a moudře uvažuje: "Toto je cesta vedoucí k zániku utrpení.« Když takto uvažuje, mizí mu tři pouta: 1. víra v neměnitelnou osobnost 2. pochybnosti; 3. držení se pouhých předpisů a obřadů. Tomu se říká, mniši, zákaly, které je třeba překonat nazíráním. A které jsou zákaly, mniši, jež je třeba pře­konat uzavřením (zabráněním)?Zde, mniši, mnich pobývá s rozvahou a moudře (hluboce) střežený uzavřením orgánu zraku (smyslo­vé schopnosti  zraku). Zákaly zničující a spalující, mniši, které by mu mohly vznikat, když pobývá při nestřeženém uzavření zrakové schopnosti, tyto zničující a spalující zákaly nemá, když pobývá při střeženém

- uzavření zraku...[jako shora

-  uzavření sluchu ... [jako shora

- uzavření čichu ... [jako shora

- uzavření chuti ... [jako shora

- uzavření hmatu ... [jako shora

- pobývá s rozvahou a moudře střežený uzavřením (řídící) schopnosti mysli (mentální řídící schop­nosti) ... mysli.

Zákaly zničující a spalující, mniši, které by mu mohly vznikat, když pobývá při nestřeženém uzavře­ní, tyto zničující a spalující zákaly takto nemá, když pobývá při střeženém uzavření. Těm se, mniši, říká zákaly, které je třeba překonat uzavřením.

 

 A které jsou zákaly, mniši, jež je třeba pře­konat pečováním (používáním)? Zde, mniši, mnich s rozvahou a moudře používá roucha jen k ochraně před chladem, k ochraně před horkem, k ochraně před stykem s vosami, moskyty a plazy, před větrem a slunečním žárem, jen za účelem ukrytí studu bederní zástěrky; s rozvahou a moudře používá almužního jídla nikoliv pro rozkoš (»aby si užil«), ne pro opojení, ani pro zkrásnění, ani pro ozdobu (svaly), ale jen k udržení stavu (stability) tohoto těla, k zabránění škodě, k udržení svatého života: »Staré (bolestivé) pociťování odvrá­tím, nedovolím, aby vzniklo nové, budu mít pokrok, bezúhonost i pohodu.«S rozvahou a moudře používá svého místa nocle­hu jen k ochraně před chladem, k ochraně před horkem, k ochraně před stykem s vosami, moskyty a plazy, k ochraně před větrem a slunečním žárem, jen k odstranění nebezpečí podnebí za účelem poho­dy v ústraní. S rozvahou a moudře používá vybavení léky pro případ nemoci, jen k ochraně, nastanou-li svíravé bolesti, k nejvyššímu osvobození od útrap. Zákaly zničující a spalující, mniši, jež by mu mohly vznikat, když o něco nepečuje (něčeho ne­používá), tak když pečuje, ony zničující a spalující zákaly nemá. Těm se, mniši, říká zákaly, jež je třeba překonat pečováním.

 

A které jsou zákaly, mniši, jež je třeba překonat trpělivostí? Zde, mniši, .mnich s rozvahou a moudře snáší chlad a horko, hlad a žízeň, styk s vosami, moskyty i plazy, snáší vítr i sluneční žár, ošklivé a nemilé způ­soby mluvy; tělesné bolesti, které ho postihnou, ostré, řezavé, silné (prudké), nepříjemné, protivné, životu nebezpečné, vydrží s trpělivostí. Zničující a spalující zákaly, mniši, které by mu mohly vzniknout, kdyby trpělivost neměl, tak když je trpělivý, ony zničující a spalující zákaly nemá. Těmto se, mniši, říká zákaly, které je třeba překonat trpělivostí.

 

 A které jsou zákaly, mniši, jež je třeba pře­konat vyhnutím? Tu se, mniši, mnich s rozvahou a moudře vyhýbá divokému slonu, vyhýbá se zlému koni, vyhýbá se divokému býku, vyhýbá se zlému psu, hadu, vývratu, trní, jámě, srázu, kališti a brouzdališti; tak jako moudří spolumniši, stejně tak se vyhýbá takovému nevhodnému místům) k sedění, které by vyvolávalo u nich vůči němu podezíravost, a stejně tak, jako kdyby šel v takové nevhodné (nepřiměřené) oblas­ti (sféře), anebo se stýkal s takovými špatnými přáteli - tak s rozvahou a moudře se vyhýbá tomu nevhodnému místu, té nevhodné oblasti a těm špatným přátelům.Zničující a spalující zákaly, mniši, které by mu mohly vzniknout, kdyby se něčemu nevyhnul, tak, když se tomu vyhýbá, ony zničující a spalující zákaly nenastávají. Těm se, mniši, říká zákaly, jimž je třeba se vyhnout.

 

       A které jsou, mniši, zákaly, jež je třeba překonat tak, že se jich zbavíme (že je odstraníme)? Zde, mniši, mnich s rozvahou a moudře a) smyslnou myšlenku, která ho napadla, nestrpí, zanechá ji, zbaví se jí, skoncuje s ní, přivede ji k zániku; b) myšlenku zlé vůle, která ho napadla, nestrpí, zanechá ji, zbaví se jí, skoncuje s ní, přivede ji k zániku;c) myšlenku ubližování, která ho napadla, nestrpí, zanechá ji, zbaví se jí, skoncuje s ní, přivede ji k zániku. Znovu a znovu vznikající zlé, neblahé stavy nestr­pí, zanechá je, zbaví se jich, skoncuje s nimi, přivede je k zániku. Zničující a spalující zákaly, mniši, které by mohly vzniknout, kdyby se něčeho nezbavoval, tak, když se toho zbavuje, ony zničující a spalující zákaly nemá. Těm se, mniši, říká zákaly, kterých je třeba se zbavit.

 

       A které jsou zákaly, mniši, jež je třeba překonat (meditačním) rozvíjením? Zde, mniši, mnich s rozvahou a moudře 1. rozvíjí bdělost jako činitele osvícení (nebo:nejvyšší moudrosti či vhledu) spočívajícího na osa­mělosti (ústraní, odloučení), spočívajícího na bezvášnivosti, spočívajícího na zaniknutí, vedoucího ke vzdání se (zanechání); 2. rozvíjí zkoumání skutečnosti (Učení) jako či­nitele osvícení; 3. rozvíjí energii jako činitele osvícení; 4. rozvíjí zanícení (radostivost) jako činitele osví­cení;5. rozvíjí  klid (uklidňovám') jako činitele osvícení; 6. rozvíjí soustředění (koncentraci) jako činitele osvícení; 7. rozvíjí duševní vyrovnanost jako činitele osví­cení spočívajícího na osamělosti, spočívajícího na bezvášnivosti, spočívajícího na zaniknutí, vedoucího ke vzdání se.

Zničující a spalující zákaly, mniši, které by mu mohly vzniknout, kdyby něco nerozvíjel, tak, když rozvíjí, ony zničující a spalující zákaly nemá. Těm se, mniši, říká zákaly, které je třeba překonat rozví­jením.

 

Když tedy, mniši, mnich ty zákaly, jež je třeba překonat nazíráním, nazíráním překonal; ty zákaly, jež je třeba překonat uzavřením, uzavřením pře­konal; ty zákaly, jež je třeba překonat pečováním, pečováním překonal; ty zákaly, jež je třeba překonat trpělivostí, trpělivostí překonal; ty zákaly, jež je třeba překonat vyhnutím, vyhnutím překonal; ty zá­kaly, jež je třeba překonat odstraněním, odstraněním překonal a ty zákaly, jež je třeba překonat rozvÍ­jením, rozvíjením překonal; tomu se říká, mniši, že mnich pobývá střežený zabráněním všem zákalům, že odřízl žádostivost, odstranil pouto, správně zvládl domýšlivost a učinil konec utrpení." Toto řekl Vznešený. Mniši, spokojeni, těšili se ze slov Vznešeného.